Trubky (truby) jsou hlavní části potrubí, které vzniká jejich vzájemným spojením. Jejich nejčastějším materiálem ve strojírenství je ocel, v menší míře litina. Ve zvláštních případech mohou být z barevných kovů, plastů, keramiky, skla nebo ohebných pryžových hadic. Trubky z oceli a lehkých kovů (případně slitin) bývají používané také jako materiál pro konstrukce (vozidla, letadla, lešení,…).
Ocelové trubky
Bezešvé
Jedná se o nejběžnější provedení pro DN 10 až DN 350 z uhlíkových i slitinových ocelí. Předepisují se vnějším průměrem a tloušťkou stěny – jejich vnitřní průměr se od DN může výrazně lišit. Vyrábějí se válcováním (Mannesmannových způsobem). Využíváme je pro největší namáhání vnitřním i vnějším přetlakem (parní kotle, vysokotlaká potrubí hydraulických zařízení). Kromě bezešvých trubek z jakostních ocelí jsou také konstrukční bezešvé, které jsou bez záruky na jakost materiálu.
Svařované
Jsou normalizované od DN 15 do DN 300 a jejich tloušťka stěny je 1,25mm až 8mm. Vyrábějí se svinutím a následně se tavně svaří. Používáme je k výrobě vakuového potrubí, jízdních kol, kovového nábytku, atd. Trubky DN 300 až DN 2000, které nejsou normalizované, a PN 6 až PN 63 se využívají například pro dálkové plynovody nebo vodárenská a turbínová potrubí. Na malé tlaky (např. pro větrací zařízení) se používají lehké svařované trubky DN 65 až DN 1000 s tloušťkou stěny 1,5mm až 2,5mm (v případě uložení do betonu je tloušťka stěny 2mm až 4mm).
Závitové
Jsou normalizované jako bezešvé pro DN 6 až DN 80, bezešvé zesílené pro DN 8 až DN 50, svařované pro DN 8 až DN 50, svařované lehké a svařované zesílené pro DN 15 až DN 50. Velikost DN je u těchto trubek často udávána v palcích a je i zde pouhým označením, protože se u nich zachovává různé PN pro stejný vnější průměr. Hlavním rozměrem závitových trubek je vnější průměr.
Dodávají se také v provedení s vnější nebo vnitřní povrchovou úpravou (asfaltování, pozinkování). V minulosti se nazývaly jako plynové, silnější byly parní.
Jejich závit je obvykle válcový, z důvodu lepšího utěsnění může být také kuželový s kuželovitostí 1:16.
Pokud jsou vyráběné tažením za studena, je potřeba je před dodáním vyžíhat, aby došlo k odstranění vnitřního pnutí.
nýtové
Mají rozměry velkých DN a používají se například ve vzduchotechnice.
Litinové trubky
Jsou nepoddajné a tuhé. Jejich hlavní parametry jsou normalizovány pro menší tlaky do PN 10 ve jmenovitých světlostech DN 40 až DN 200.
Využíváme je pro vodovodní a kanalizační potrubí. Nemůžeme je použít tam, kde by mohly být vystaveny namáhání na ohyb (např. uložení na měkkém podkladu).
Vyrábějí se v délkách do maximálně 5 metrů, proto je musíme spojovat. Spojujeme je buďto hrdly nebo přírubami.
Hrdlové trubky
Mají na konci hrdlo, které se využívá pro spojování. Jsou vhodné pro uložení do země, protože měkké těsnivo v hrdle umožňuje částečnou poddajnost. Testují se vodním tlakem 2 MPa a dovolená odchylka od stanovených délek je +-20mm.
Přírubové trubky
Jsou zakončené přírubou a využíváme je tam, kde jsou spoje dobře přístupné. Testují se vodním tlakem 1,6 MPa a dovolená odchylka od stanovených délek je +-5mm.
Měděné trubky
Měděné trubky jsou vyráběné jako bezešvě, nebo podélně spájené tvrdou pájkou. Využíváme je v potravinářství, v chemickém průmyslu do teplot 250°C, v topných a chladicích systémech (kvůli vhodným vlastnostem).
Mají dobrou tepelnou vodivost a dají se snadno ohýbat. Nevýhodou je vyšší cena.
Mosazné trubky
Jsou vyráběné ze slitiny 60% mědi a 40% zinku. Používáme je v potravinářském průmyslu a v porovnání s měděnými jsou levnější.
Skleněné trubky
Pro mnohé výhody našli využití v potravinářském průmyslu. V porovnání s kovovými trubkami, neničí vitamíny při vzájemném kontaktu s potravinami a nepodléhají chemickým vlivům přepravované látky. Díky hladkých stěnám je zajištěn dobrý průtok tekutin, malý odpor při proudění a tekutiny je možné při pohybu skrze sklo sledovat. Setkat se s nimi můžeme také ve vodárenství, protože se na hladkých stěnách minimálně usazuje kal, nepodléhají korozi vlivem bludných elektrických proudů a mají nepatrnou tepelnou roztažnost.
Nevýhodami jsou nižší pevnost a odolnost proti vyšším teplotám (vydrží teploty až ke 120°C).
Jejich materiálem je sklovina a pro DN 15 až DN 125 se dělají v délkách až 3 metry. Ve vodárenství – DN 80, DN 100, DN 125 a DN 150 s tloušťkou stěny 10mm a o délkách 2 nebo 2,5 metru. Vyrábějí se k nim také kolena, oblouky a redukční kusy.
Konce trubek mohou být kuželovitě rozšířené nebo hladké bez rozšíření.
Plastové trubky
Aktuálně nahrazují litinové a ocelové trubky, které se používaly pro vodovody, plynovody nebo kanalizace.
Mohou být v hladkém nebo hrdlovém provedení, dodávají se k nim kolena, oblouky a redukční kusy.
Jejich výhody jsou korozivzdornost, elektrická nevodivost, hladkost stěn a netečnost k dopravované tekutině.
Trubky z taveného čediče
Nepoužíváme je samostatně, ale jako vložky v ocelovém potrubí. Čedič se taví při teplotách velmi blízkým teplotám tavení skla. Výhodou těchto potrubí v porovnání s ocelí je přibližně desetinásobná odolnost proti otěru a obroušení, přibližně dvacetinásobná v porovnání s litinou. Z těchto důvodů je často nahrazují. Toto potrubí odolává tlakům až 0,45MPa a při pozvolném zahřívání vydrží teploty 400°C až 600°C.
Používáme je pro přepravu sypkých materiálů (popel, cement) nebo rud, štěrku, uhlí,… Tyto trubky velmi dobře odolávají vůči kyselinám a louhům, proto se s nimi můžeme setkat v chemickém průmyslu.
Prostor mezi ocelovou trubkou a čedičovou vložkou se vyplňuje cementem a existují varianty, kdy se používá pouze čedič bez ocelového obalu.
Olověné potrubí s cínovou vložkou
Olověné potrubí s cínovou vložkou o tloušťce 0,5mm, která zabraňovala vzniku jedovatého hydroxidu olovnatého. Používalo se v minulosti pro vodovodní potrubí, v současnosti se ze zdravotních důvodů už nepoužívá.