Klíny

Spoje s klíny řadíme mezi rozebiratelné spoje. Klín můžeme využívat buď jako spojovací součást pro tuhé rozebiratelné spojovaní součástí (spojovací klín) a nebo pro nastavení vzájemné polohy dvou součástí (stavěcí klín). Spojovací klín může být buď podélný (má podélnou osu rovnoběžnou s osou spojovaných součástí) nebo příčný (osa je kolmá na podélnou osu spojovaných součástí).

Podélné klíny

Podélné klíny pevně spojují dvě součásti, které přenášejí kroutící moment. Mají jednostranný úkos (většinou 1:100), kterým dosedají na náboj (ten má stejný úkos). Ve spoji vzniká předpětí, protože jsou součásti klínem vzepřeny. Klín není třeba zajišťovat, protože vzniklé tření zabrání posunutí součásti na hřídeli. Podélné klíny jsou normalizovány a mají nejčastěji obdélníkový průřez. Materiálem je ocel 11 500 nebo 11 600. Mohou být v provedení s nosembez nosu, nebo pro vsazení se zaoblenými konci. Klínové spoje mohou být provedeny dutým klínem (třecím/torným), ploským klínem, drážkovým klínem nebo klíny tangenciálními.

Podélné klíny jsou namáhány hlavně na otlačení. Je obtížné zjistit velikost tlaku, protože je závislá na síle, kterou je klín zaražen. To samé platí pro napětí. Klíny jsou uložené buď s velmi malou vůlí a nebo bez ní.
Vzhledem k zeslabení hřídele se při určování počítá s průměrem bez hloubky drážky o kterou bude zvětšen.
Naklínovaní náboje zapříčiňuje také jeho menší nesouosost s hřídelem, proto se nedoporučuje používat spoje s podélnými klíny pro součásti, které konají velký počet otáček.

Třecí klín

Využíváme je pro přenos malých krouticích momentů. Spoj je proveden jen na přechodnou dobu a není potřeba hřídel speciálně upravovat. Spodní strana klínu je upravená tak, aby byla shodná s poloměrem hřídele. Kroutící moment se z náboje na hřídel přenáší pouze třením mezi klínem a hřídeli. Rozměry třecího klínu určuje norma podle průměru hřídele a délka klínu je menší nebo rovna délce náboje.
Tento spoj je schopný přenášet asi třetinu kroutícího momentu, na který je navržen hřídel. Velikost třecího momentu velmi závisí na síle, kterou klín do spoje zarazíme (tu přesně neznáme). Obrovskou výhodou tohoto spoje je, že neupravujeme hřídel a hřídel není ve spoji zeslabena.

Ploský klín

Tento klín dosedá na upravenou plochu na hřídeli. Část kroutícího momentu je přenášena opřením o tuto plochu. Tlak, který vznikne mezi klínem a hřídelí, je nerovnoměrně rozložen, a proto je výslednice silového působení mimo osu hřídele. K třecímu momentu se připojuje ještě moment výslednice od tlaku. Tento klín se využívá jen pro dodatečné upevnění náboje na hřídeli. Ploský klín přenáší pouze třetinu kroutícího momentu, na který je navržen hřídel.

Drážkový klín

Je to součást, která je částečně zapuštěna do drážky v hřídeli a celý krouticí moment přenáší svými boky. Není vhodný pro spoje se střídavými kroutícími momenty. Pro hřídele větších průměrů je vhodné použití dvou drážkových klínů, jejichž osy mezi sebou svírají úhel 90°, 120° nebo 180°. Pokud by použitím druhého klínu mohlo dojít k příliš velkému zeslabení hřídele, je možné použít jako druhý klín ploský klín. Nevýhodou spojů s těmito klíny je vysoká cena, která je spojená s potřebou zalícování klínu do drážky (klín se musí dotýkat po celé délce drážky). Drážky pro klíny se vyrábí frézováním nebo hoblováním.

Tangenciální klíny

Využívají se pro hřídele velkých průměrů. Mohou přenášet velké a proměnlivé krouticí momenty. Jejich výhodou je, že přenáší krouticí momenty bočními plochami a málo zeslabují hřídel. Vždy se používá dvou párů těchto klínů. Klíny mezi sebou svírají úhel 120°. Vnější plochy klínů a drážek jsou rovnoběžné, protože klíny se stýkají na straně úkosů 1:100 až 1:60. Drážky jsou provedeny tak, že bok jednoho z klínů z dvojice se opírá o drážku v náboji a druhý o drážku, která je v hřídeli. Drážky pro druhou dvojici jsou skloněné obráceně.

Příčné klíny

Využívají se pro vytvoření rozebiratelného spoje, který je namáhán velkým tahem nebo tlakem, často i s proměnlivým průběhem. Síly, které tyto klíny zatěžují, působí kolmo k podélné ose klínu.  Podle účelu rozdělujeme tyto klíny na klíny spojovací a klíny stavěcí.

Příčné spojovací klíny

Mají obdélníkový průřez a jejich rohy jsou většinou zaoblené. Podle úkosu na jejich stranách je dělíme na klíny jednostranné a klíny oboustranné. Zakončení klínu bývá klenuté, ze stran stejně zkosené. Po zaražení klínu do spoje dojde k vzpříčení spojovaných součástí, vznikne předpětí, takže klín drží ve spoji jen díky tření. U spojovaných součástí mívá zkosení pouze vnitřní součást, vnější součást má díru bez úkosu. Klín ve spoji je namáhán na ohyb. Abychom zmenšili průhyb klínu, můžeme vytvořit opěrnou plochu pro klín v tyči mírně klenutou. Pokud díry úkosy nemají, používá se v klínu příložka se stejným úkosem, nebo se použijí dva jednostranné klíny proti sobě. Pokud u spoje dochází k otřesům, je třeba klín zajistit závlačkou či šroubem, aby nedošlo k jeho uvolnění, protože ve spoji drží pouze díky samosvornosti. Díry pro příčné klíny musí být vyrobeny pečlivě, se zaoblenými plochami, protože snižují tvarovou pevnost spojované součásti.

Příčné stavěcí klíny

Používají se pro přesné nastavení vzájemné polohy dvou nebo několika součástí a můžeme s nimi také zajistit správnou polohu dvou součástí. Nejčastěji mají jeden úkos, který je větší než u klínů spojovacích a jeho velikost je dána zdvihem, který je nutný k vzájemnému ustavení součástí. Tyto klíny nejsou samosvorné, a proto je musíme zajistit (např. šroubem nebo maticí). Bývají vytvořené z ocelí 11 420 až 11 600.