Nýtové spoje vznikají buďto roznýtováním jedné ze spojovaných součástí (přímé nýtování) nebo vložením jednoho či více nýtů do připravených děr ve spojovaných součástech a vytvořením závěrné hlavy deformací konců nýtů (nepřímé nýtování). Tyto spoje se řadí mezi nerozebiratelné, protože je nelze uvolnit bez porušení jejich součástí.
V současné době jen tento druh spojů používán spíše výjimečně. Používáme je například pro spojení těžko svařitelných materiálů, tenkých plechů a profilů konstrukcí, kde není možné odstranit vnitřní pnutí. Nýtové spoje často nahrazujeme svarovými nebo lepenými spoji, které jsou jednodušší na provedení a výrazně snižují hmotnost konstrukcí.
Přímé nýtování
U této metody nýtování nepoužívá nýty. Část jedné součásti se vloží do průchozí díry ve druhé součásti a její část, která vyčnívá na konci se roznýtuje.
Přímé nýtování využíváme pro spojení tyčových součástí o menším průřezu s plochými součástmi. Tyto spoje přenášejí pouze malá zatížení. Abychom zajistili vzájemnou polohu součástí proti otočení, vytvoříme na konci součásti určené pro roznýtování osazení nebo nákružek.
Závěrnou hlavu čepu můžeme vytvořit několika způsoby, například napěchováním nebo rozválcováním konce vložené součásti. Pro snadnější vytvoření hlavy bývá konec čepu různě upraven.
Nepřímé nýtování
Pro nepřímé vytvoření nýtového spoje se jako spojovací součásti používají nýty, které bývají normalizovány. Nýt je tvořen dosedací (přípěrnou) hlavou a dříkem. Nýty o průměrech do 90mm mají dřík po celé délce válcový. U nýtů určených pro vytvoření tlakových nádob a konstrukcí je dřík u hlavy mírně kuželový. U provedení, kde by vyčnívající hlava nýtu byla překážkou, používáme nýty se zápustnou hlavou, kterou je možné vytvořit i na druhém konci nýtu (=zápustná závěrná hlava).
Druhy nýtů
- kotlový
- konstrukční
- zápustný
- drobný
- zvláštní – normalizovaný
- zvláštní – výbušný
- zvláštní – dutý
- dutý (roznýtovaný trnem)
Závěrné hlavy nýtů zhotovujeme buďto ručně nebo pneumaticky opakovanými údery, a nebo strojně – lisováním plynule zvyšujícím se tlakem. Dřík nýtu při zatahování napěchujeme do díry, čímž vyplníme díru a zformujeme hlavu do požadovaného tvaru. Při strojním pěchování dojde k dokonalejšímu vyplnění díry než u nýtů pěchovaných ručně. Abychom snížili množství potřebné energie a zkrátili dobu pro zatažení nýtu, je možné zatahovat nýty za tepla.
Materiály nýtů
- nýty pro kotle – oceli 11 343
- nýty pro konstrukce – oceli 11 373
- drobné nýty – ocel 11 343, měď 42 3005, mosaz 42 3213, hliník 42 4005, slitiny hliníku 42 4201, 42 4400, 42 4413, 44 4415 a další materiály
V případech, kdy jsou nýty vystaveny působení chemických vlivů, jsou nýty pokovovány.
Pro součásti z lehkých slitin a dalších kovových materiálů se doporučuje použití nýtu ze stejného materiálu, aby se při ohřátí spoje zabránilo elektrolytické korozi (která vzniká ve styku rozdílných kovů působením vlhkosti) a případnému uvolnění nýtu.
Rozdělení nýtových spojů
- podle účelu:
- pevné (konstrukční) – pro ocelové konstrukce
- pevné nepropustné (kotlové) – pro tlakové nádobí a potrubí
- nepropustné – pro otevřené nádoby (nádrže), komíny
- stehové – pro připevnění tenkých plechů – pláště strojů, karoserie
- podle konstrukčního provedení spoje:
- přeložení okrajů (přeplátování) – s jednostřižnými nýty
- vzájemným tupým přitlačením okrajů plechů a jejich překrytím stykovými deskami – s dvojstřižnými nýty