Kování

Volné kování

Volné kování je způsob tváření, při kterém dochází ke změně tvaru polotovaru působením vnějších sil, aniž by došlo k narušení celistvosti materiálu. Částice se trvale přemisťují = plastická deformace.

Druhy volného kování:
  • ruční
  • strojní – tváření, při kterém se používají kovářské nástroje, přípravky a stroje. U tohoto druhu zpracovávání dochází k velkým odchylkám rozměrů. Výchozím materiálem jsou ingoty nebo předvalky.
Kovářské nástroje
  • kovadla (horní a spodní)
  • kleště a sekáče
  • osazovací příložky
Kovací stroje
  • buchary – působí na materiál údery beranu. Celý výrobek neprokovou, proto na něm kováme středně velké výkovky. Při úderech beranu opadají okuje = čistý povrch.
  • lisy – na materiál působí klidným statickým tlakem. Prokovou materiál v celém průřezu.

Ruční volné kování

Nástroje a stroje
  • výheň
  • kovadlina – pracovní plocha
  • kladiva
  • kleště
  • sekáče a průbojníky
  • zápustky
Základní kovářské operace
  • prodlužování
  • hlazení
  • osazování
  • pěchování
  • ohýbání
  • sekání
  • děrování
  • kovářské svařování

Strojní volné kování

Základní operace
  • pěchování – přímá kovářská operace při kování plochých výkovků nebo předběžná operace pro jiné druhy zpracování. Zmenšuje se výška a zvětšuje se plocha tvářeného průřezu. Volně pěchovaná výška nemá být větší než 2,5 x d.
  • prodlužování – vytahování (formování do délky), Postupné údery a otáčení předmětu. Zmenšuje se plocha průřezu.
  • děrování – trn se vtlačuje do materiálu.
  • osazování, prosazování, přesazování – jedná se o zmenšování průřezu. V místě, kde se bude měnit průřez, uděláme zářez nebo zásek. Odtud zmenšujeme průřez.

Zápustkové kování

Materiál je kován ve formě, které se říká zápustka, kde dosáhneme vysokého stupně prokování a koveme buď s využitím výronku a nebo přesně. Ohřátý materiál se tváří v zápustce, jejíž tvar je shodný s tvarem výkovku.

Postup
  1. Polotovar ohřátý na kovací teplotu se vloží do dutiny zápustky.
  2. Lisem nebo bucharem vyvineme tvářecí sílu, kterou trvale deformujeme materiál a ten vyplňuje zápustku.
  3. Polotovar má o trochu větší objem, aby dokonale vyplnil dutinu a přebytečný materiál je vytlačen do výronkové drážky.
  4. Po vychladnutí se výronek odstřihne.

Kování je možné i bez výronku – je potřeba přesně spočítat materiál. Pak se používá uzavřená zápustka.

Výhody a nevýhody

+ vysoká výkonnost

+ jednoduchost

+ pro hromadnou i sériovou výrobu

omezené rozměry a hmotnost

předkovek musí být co nejvíce pěchovaný